Naše tipy

Nesebr - město stvořené pro romantiky

Vzpomínky českých turistů na předrevoluční pobyty u moře v Bulharsku mají svoji konstantu, nikdy se totiž neobejdou bez zmínky o poloostrovu Nesebr. Byl by to námět na docela zajímavý výzkum, neboť i dnes na otázku, kde se vám nejvíc líbilo v létě, se s největší pravděpodobností dočkáte stejné odpovědi - v Nesebru.
Dalo by se říct, že tato starobylá rybářská osada, dnes chráněná mezinárodní organizací UNESCO, dlouhodobě vede pomyslný žebříček turisticky nejatraktivnějších míst v Bulharsku.

Stačí se na dřevené městečko na poloostrově, který je spojen s pevninou dlouhou úzkou šíjí, podívat z dálky a je jasno. Nesebr má vyhráno už samotnou zeměpisnou polohou.

Starý větrný mlýn postavený na přístupové cestě jakoby naznačoval, jak mimořádně romantické místo se skrývá za zachovalými kamennými hradbami.

Jedinečná atmosféra a rybářské čluny

Ovšem kouzlo Nesebru netkví pouze v památkách a původní architektuře. Je to město s výjimečnou atmosférou, jako stvořené pro romantiky. Čekají zde na ně zákoutí s rybářskými čluny, nebo výhledy na písčité duny nedalekého letoviska Slunečné pobřeží.

Vítanou oázou pro ty, kteří nechtějí strávit celý den opalováním na pláži, je klidný stín kaváren a restaurací, nebo krámky s výrobky lidových řemesel a suvenýrů. Najdete jich v křivolakých ulicích Nesebru nespočet. Vysedává u nich i množství malířů, kteří v létě rovněž těžko odolávají geniu loci.

Neobvyklá koncentrace přírodních a historických pozoruhodností

Antické město s původním názvem Mesembria postupně obývali Trákové, Dórští Řekové, Římané.

Středověk byl zase vyplněn ustavičnými boji mezi bulharským státem a Byzancí, a tak Nesebr přecházel z jedněch rukou do druhých. Každá z těchto kultur zanechala svoje hmatatelné stopy. Na malém poloostrově o rozloze pouhých dvou a půl čtverečních kilometrů bylo postupně vybudováno přes 40 chrámů, ze kterých se dodnes zachovalo dvanáct.

Jedinečnost Nesebru jako muzea různých architektur umocňují ruiny římských staveb, malebné dřevené domy z 19. století a úzké kamenné uličky. Obraz města s neobvyklou koncentrací přírodních a historických pozoruhodností dokresluje jeho přirozená kulisa, kterou tvoří moře.

Veliko Tărnovo - historický symbol Bulharska

Veliko TarnovoNávštěva Bulharska bez prohlídky středověkého hlavního města Veliko Tărnova - to je jako kdybyste při výletu do České republiky vynechali Prahu. Bez přehánění lze tvrdit, že kombinace zeměpisné polohy, přírodní scenérie a historických památek řadí Veliko Tărnovo mezi historicky a architektonicky nejvýznamnější místa v Evropě.

První, čeho si návštěvník Veliko Tărnova všimne, je dominanta města - vysoký skalnatý kopec Carevec obklopený mohutnými středověkými hradbami, který s okolím spojuje pouze úzký most. Uvnitř areálu hradu se nacházejí zříceniny carských paláců a kostelů.

Od protějšího kopce Trapezica ho odděluje řeka Jantra, která svými klikatými břehy připomíná plazícího se hada. Strmé svahy pod hradbami dosahují i několikasetmetrové výšky. Celou impozantní scenérii doplňují tisíce malých amfiteatrálně rozpoložených domků z 18. a 19. století, které z dálky působí jakoby byly postaveny jeden nad druhý a jejich střechy splývaly se skalnatými pahorky.

S překrásným pohledem na město by si mohli vystačit i turisté, kteří by ani neměli potuchy o tom, kolik historických událostí a spojitostí se zde odehrálo v kontextu evropských dějin.

Historie na každém kroku

Typickým příkladem je jedna z hradebních věží nazvaná Balduinova podle vojevůdce čtvrtého křižáckého tažení barona Balduina Flanderského, který na začátku 13. století dobyl Cařihrad a při následném tažení na Bulharsko byl zajat a ve věži vězněn až do své smrti.

Balduin Flanderský však nebyl jediným prominentním vězněm, který trávil čas ve Veliko Tărnovu a doplatil na choutky dobýt druhou bulharskou říši. Za vysokými hradbami v zajetí od roku 1230 pobýval i epirský vládce Theodor Komnen.

Sláva Veliko Tărnova je pro Bulhary nicméně spojená s poněkud jinými jmény vládců a událostmi.

V roce 1185 bylo Veliko Tărnovo vyhlášeno hlavním městem druhé bulharské říše, která si znovu vydobyla nezávislost na Byzanci. Vrcholné období si pak Veliko Tărnovo prožilo za vlády cara Ivana Asena II.. Hranice mocného a bohatého bulharského státu tehdy sahaly ke třem mořím - Černému, Egejskému a Jaderskému. Právě v té době byly v hlavním městě postaveny velkolepé paláce a množství chrámů, které dodnes uchovávají vzácné poklady bulharského středověkého umění.

Nad Tărnovem se také přehnala nejedna revolta i války s byzantskými, tatarskými a nakonec i tureckými vojsky. V roce 1393, po tříměsíční obraně pod vedením patriarchy Evtimího, padlo město i zbytek Bulharska pod tureckou nadvládu.

Symbolem novodobých dějin Bulharska

Po osvobození z tureckého jha v roce 1878 bylo Veliko Tărnovo vybráno, s ohledem na minulou slávu a tradice bulharské státotvornosti, jako místo, kde Národní shromáždění vyhlásilo ústavu nově vzniklého samostatného Bulharska.

Stejná symbolika a návaznost na to nejlepší z bulharských dějin byly použity ještě jednou v roce 1990. Tehdy, několik měsíců po pádu komunistického režimu a po prvních svobodných volbách, se ve Veliko Tărnovu opět sešli poslanci všech stran nového parlamentu, aby podepsali novou ústavu a začali novou kapitolu v bulharských dějinách.

Turisty by mohlo také zajímat, že cestu do starobylého a slavného Veliko Tărnova lze spojit i s návštěvou nedaleké vesnice Arbanasi, kde mohou vidět skanzen lidových řemesel a života z 19. století, a tří vyhlášených pravoslavných klášterů - Preobraženského, Drenovského a sv. Trojice.

Mys Kaliakra - místo, které vás uchvátí

Pokud máte v létě namířeno na severní pobřeží Bulharska a strávíte nějaký čas ve slovutném letovisku Albena, rozhodně si nenechejte ujít návštěvu asi třicet kilometrů vzdáleného mysu Kaliakra. Úzký a protáhlý výběžek pevniny, který se vryl do moře, vás uchvátí od okamžiku, kdy ho spatříte.

Narazíte tady na skalnaté útesy, křišťálově čisté moře, jeskyně a přírodní scenerie, které spolehlivě dokážou vyrazit dech.

První dojem z do červena zabarvených skal, pustých plání s vysušenou travou s absencí jakýchkoliv jiných rostlin je, že jste se ocitli v mexické prérii. Ovšem pouze do okamžiku, kdy spatříte mohutnou vstupní bránu středověké pevnosti.

Zdi hradu byly vybudovány v nejužším přístupovém místě, které spojuje mys s pevninou a na nedobytnost tohoto opevnění spoléhali už milétští Řekové a vojevůdci Alexandra Makedonského.

Ve středověku byla na starých základech vybudována nová tvrz, která hrála důležitou roli v dějinách a malé knížectví panovníka Dobrotici, které vzniklo na území mysu, se dokázalo bránit před nájezdem Turků i několik desítek let poté, co zbytek Bulharska upadl pod cizí nadvládu.

Důkazem toho, že i zde to nakonec dopadlo špatně, je kaplička na konci mysu. Je totiž zasvěcena čtyřiceti dívkám, které na tomto místě daly přednost skoku do moře před životem v otroctví.

Zhruba v polovině mysu je přímo ve skalnaté jeskyni situována restaurace, z jejíž venkovní části se odkrývá nádherný pohled na celou zátoku. K jedinečnosti okamžiku, který tady zažijete, napomáhá i fakt, že okolí mysu je jediné místo, kde lze dnes ještě v Černém moři spatřit delfíny.

Mys Kaliakra, vyčnívající 70 metrů nad mořskou hladinu, není ke stanování ani k dlouhodobějšímu pobytu, ale je to unikátní místo na koupání a potápění. Temné jeskyně pod hromadami balvanů vyvolávají představy pohnutých dějů dávno minulých a velké námořní bitvy, která se tu odehrála v roce 1791.

S jistotou lze tvrdit, že Mys Kaliakra je jedno z nejromantičtějších míst černomořského pobřeží, které podává svědectví o životě na výspě, která se po tisíce let brání ničivé síle moře.

Sozopol: Město spásy i zapomnění

Sozopol"A uplynula léta, rock´n´roll neumřel, jen Sozopol opět lehce zestárl, báječná léta, kdy rock´n´roll byl mladý" - takhle zní refrén populární písničky, v níž bulharský rockový průkopník Georgi Minčev vyznával svoji lásku k malebnému přímořskému městečku a k oblíbenému rock´n´ rollu.

V Sozopolu si v šedesátých a sedmdesátých letech dávali dostaveníčko bulharští hippies, malíři, hudebníci a jiní umělci, až se z toho nakonec zrodil každoroční festival kultury s názvem Apollónie, který s úspěchem pokračuje i do dnes. Divadelní představení a koncerty pod širým nebem, výstavy, filmové projekce a premiéry, křty desek a nespočet společenských akcí a rautů.

Každý, kdo znamená něco v bulharské kultuře, na Apollónii v Sozopolu nesmí chybět. Taková bulharská obdoba Karlovarského filmového festivalu, dalo by se říct.

Odpověď na otázku, proč si jako svoje letní hlavní sídlo umělci vybrali starobylé rybářské městečko Sozopol, které chrání UNESCO a bylo vyhlášené památkou architektury, je docela nasnadě.

Stačí pouhý pohled na staré dřevené domky rozložené na okraji tří menších zálivů, letmá procházka po kameny dlážděných křivolakých uličkách a den strávený na členitých písčitých plážích ohraničených skalami a atmosféra tohoto místa vás uchvátí.

Jak šel čas v Apollónii

Kultura a dějiny se totiž v Sozopolu prolínají už od 7. století př. n. l. Město s názvem Apollónie založili milétší Řekové. Podle Hérodota vyrostla Apollonia v město, které se vnějším leskem a krásou vyrovnalo Athénám; vzkvétal zde obchod a řemeselo, rozvíjela se především výroba uměleckých předmětů ze zlata, stříbra a mramoru.

Z této doby se zachovalo mnoho kulturních památek. Z nich je nejcennější Anaxandrův náhrobní kámen, který se nachází v národním historickém muzeu v Sofii.

V roce 72 př. n. l. dobyl město římský vojevůdce Marcus Lucullus. Z města zůstaly jen ruiny. Vojevůdce Lucullus se zmocnil Apollónovy kolosální bronzové sochy, vysoké 13 metrů, a odvezl ji do Říma jako největší kořist svého triumfálního tažení. Historik Plinius píše, že tuto Apollónovu sochu viděl na římském Kapitolu. Po vpádu barbarů do Říma ale stopy po soše mizí.

Po dlouhou dobu není v dějinách o městu žádná zmínka. S prvními zprávami se setkáváme až ve 4. stol. n. l., ale to se město už jmenuje Sozopolis (řecky - město spásy). Město bylo známé svým tichým přístavem,který byl v mnoha případech skutečnou záchranou pro mnoho lodí - za špatného počasí všechny lodě spěchaly jeho ochrany.

S obnovením obchodu v byzantském období začala znovu vzrůstat sláva města. V té době se o něm píše jako o městě s početným obyvatelstvem. Město je znovu ohrazeno kamennými hradbami, jejichž zbytky se zachovaly dodnes.

Po vytvoření Bulharského státu měnilo město často své pány. Přecházelo často z bulharských do byzantských rukou. Roku 1352 byl Sozopol dobyt a vyloupen Janovany; nové neštěstí potkalo Sozopol roku 1366, kdy byl znovu dobyt křižáckými vojsky Amadea Savojského a prodám Byzanci. Tak skončila sláva Sozopolu a přišly těžké doby. V roce 1453, po vpádu Turků,staré historické město úplně upadá a ze známého bohatého města se během 500 let stává malá, zapomenutá rybářská vesnice.

Rozkvět města začíná opět po roku 1944, kdy se Sozopol od základu změnil. Dnešní Sozopol se rozprostírá na úzkém, dlouhém poloostrově a nová městská část Charmanite (Humna) roste na vyvýšenině na jihozápad od městské pláže.

Výlet pro 'Robinsony'

A jestli někdo nenajde dostatek klidu na pevnině, pak má ještě možnost sednout na loďku a přidat se k některému z početných sozopolských rybářů a brzy ráno se vydat na pustý ostrov, vzdálený jen pár stovek metrů od města, které zaručeně u každého návštěvníka zanechá nezapomenutelné dojmy.

Rodopy - horský ráj pro zasvěcené

Drtivá většina Čechů si spojuje Bulharsko s dovolenou u Černého moře. Toto léty zažité klišé teplého klimatu a písečných pláží zcela zastínilo fakt, že příroda obdařila Bulharsko i krásnými horami, z nichž některé dosahují skoro třítisícové výšky. Toulat se tady můžete celé týdny a pořád budete mít co objevovat.

Zdejší pohoří jsou navzájem hodně odlišná.

Turisticky velmi populární Vitoša, Rila (nejvyšší hora Musala 2.925 m) a Pirin (hora Vichren 2.915 m) se svými vysokohorskými jezery a skalnatými oblastmi s horolezeckými terény jsou hory alpského typu. O něco nižší a snadněji přístupné Rodopy a Stara Planina se širokými, travnatými údolími mají zase jiné kouzlo.

Rodopy: bulharská Šumava

Přiznám se, že obzvlášť pro Rodopy mám určitou slabost. Hlavně kvůli jejich malebnosti a různorodosti. Najdete zde jak labyrinty vysokých hřebenů, tak i kotliny s křišťálově čistými řekami. Mám-li Rodopy, které se táhnou asi 250 kilometrů podél hranic s Řeckem k něčemu přirovnat, tak to bude určitě Šumava.

Rodopy jsou příjemné na chození, hodně zalesněné, skoro žádné extremně vysoké vrchy (nejvyšší Goljam Perelik má 2.191 metrů), v zimě je zde hodně sněhu a dobré lyžování. Pro Rodopy mluví ještě jejich snadná přístupnost a množství klášterů a jiných historických objektů rozesetých po celém pohoří.

Oblíbeným výchozím bodem do Rodop je starobylé město Plovdiv, na jehož prohlídku je nutné vyčlenit si alespoň jeden den.

Prohlubní mezi svahy rodopských kopců se prodírá Čepelarská řeka, podél jejíhož koryta vede silnice. Vydáte-li se z Plovdivu po této silnici do jiného turistického centra v pohoří - Smoljanu, budete mít možnost po cestě zhlédnout v kostce to nejzajímavější a zároveň to nejtypičtější a nejpřitažlivější z Rodop.

Po stopách historie

Jako první zastávku můžu doporučit město Asenovgrad, v jehož blízkosti se nachází malý a ne moc známý, ale zato velmi krásný klášter Sveti Kirik a Asenova krepost - dobře zachovalá tvrz z 13. století.

Jednou z dominant na této trase je ovšem Bačkovský klášter - rozsáhlé kamenné sídlo s velkým nádvořím, klášterními budovami a kostely s vzácnými freskami, které hrálo po staletí významnou úlohu v duchovním životě bulharského národa.

Zcela jiný druh hodnot nabízí věhlasné rekreační středisko Pamporovo. Funguje celoročně a jeho moderní hotely, chaty a restaurace jsou magnetem především pro lyžaře. Množství sněhu v zimě, tratě pro sjezd, slalom, běžky a vleky oceňují turisté z celé Evropy.

Nelyžuju, a proto osobně dávám přednost Pamporovu v létě kvůli pěší turistice a krásným výhledům z hřbetů Rodop až k Bílému moři.

Ve skanzenu Široka laka

Také mě láká autentičnost a atmosféra zdejších vesnic. Pár minut chůze od Pamporova je vesnice Široka laka, což je skanzen původní středověké architektury a středisko lidových řemesel.

Zde na vlastní oči můžete sledovat výrobu přehozů a dek z ovčí vlny, jak se tepají měděné zvonce pro domácí zvířectvo, nebo jak na svět přicházejí slavné rodopské dudy. Jejich tón je teskný a protáhlý stejně jako lidové písně z Rodopského kraje, který měl velmi smutnou a drsnou historii.

Obzvlášť mezi pastevci zde často potkáte oblečením asijsky vyhlížející bulharské muslimy. Právě tady je nutné hledat souvislost mezi historií, folklórem a nedotčeností přírody tohoto bohem zapomenutého pohoří, které naštěstí stálé zůstává rajským koutkem pro zasvěcené.

Aktivity v přírodě a ekoturistika

Bulharsko je sice známé možnostmi lyžařského vyžití, ale málo se ví o jeho potenciálu v oblasti turistiky, horolezectví, sportovní speleologie a nádherné přírodní historie. Balkánské hory a nížiny mají neskutečné přírodní bohatství, především flóru a ptactvo, jelikož krajina obsahuje jak prvky balkánského, tak středomořského ekosystému, a proto sem migrují stovky druhů.

Turistika poprvé získala oblibě koncem devatenáctého století, kdy měla vlastenecký význam. V dobách komunismu byla považována za ideální vyžití pro městské obyvatelé, a proto bylo po celých tras zřízená síť tras a chat. Stovky tras, i když ne tak dobře značených, jak by si zasluhovaly, se mohou libovolně kombinovat. Hlavními turistickými oblastmi jsou národní parky Pirin, Rila, Rodopy a Stará planina.

Horolezectví a sportovní speleologie

Povrch bulharských hor nabízí skvělé a neomezené příležitosti k horolezectví. Nejoblíbenějšími oblastmi pro horaly jsou hora Maljovica v pohoří Rila, krasová oblast na severu hory Vichren v pohoří Pirin, Iskărska roklina, Vraca, Belogradčik ve Staré Planině a Modré hory u Slivenu.

Ze sta jeskyň v Bulharsku (většina se nachází ve Staré planině západní Rodopy) je asi dvanáct přímo na turistických trasách, jsou vybaveny osvětlením a jsou veřejnosti přístupné. Nejznámější je jeskyně Magura, v níž jsou pravěké malby, další je Jagodina, jeskyně se stalaktity jeskynními perlami, a především úžasná jeskyně Ďáblův krk u Trigradu. Ostatní jsou neméně nádherné, ale jsou známé pouze bulharským jekynářům, kteří udržují kontakty se svými zahraničními kolegy. Jestliže budete kontaktovat Bulharskou federaci speleologů, určitě narazíte na někoho, kdo umí anglicky. Místní jeskyňáři mohou zorganizovat jeskynní expedici, ale může se stát, že budete na začátku potřebovat překladatele.

Horská cyklistika

Horská cyklistika se v Bulharsku pozvolna stává populární, zvláště v pohoří Pirin, Rodopi a Staré Planině, kde si můžete pronajmout v hotelích v Bansku a Pamporovu a v turistických informacích v Aprilci, Gabrovu, Tetevenu, Trojanu a Trjavně. Co se podnebí týče, nejvýhodnější měsíce pro cyklistiku v pohoří Pirin jsou polovina června až konec srpna, v Rodopech až do poloviny října. Je tu spousta prašných cest a nejlepší je najít mix horského zvlněného a plochého terénu, který vám poskytne panoramatické výhledy na krajinu mezi Pamporovem a Trigradem. Cesty ve Staré planině nejsou tak dobré, ale zde je několik míst, kde si můžete kola pronajmout za pouhých 10 - 15 Leva za den.

Pozorování ptactva

Bulharsko je vynikající oblastí pro pozorování ptactva, a to na jaře (od května až do června), kdy tu hnízdí většina evropských druhů, a na podzim (září do poloviny října), kdy tudy vede migrační cesta pro mnohé asijské druhy (celkem 400 druhů). Kdykoliv uvidíte spousty ptáků díky různorodosti ekologických pozorovacích stanic a díky faktu, že farmáři používají méně pesticidů a prostředků na hubení hmyzu než v ostatních částech Evropy. Život ptactva zaznamenáte všude, ale jeho největší koncentrace je v pohoří Rodopy, podél pobřeží Černého moře a v záplavové oblasti Dunaje.

V Rodopech je význačná pro výskyt rorýse šedohnědého, břehule skalní, potápku břichatou a především pro raritu zedníčka skalního Trigradská roklina. Místní jeskyně osídluje šest druhů netopýra. Nad výšinami uvidíte spousty orlů, jestřábů a sokolů, ale nejlepší místo pro pozorování dravců je roklina Arda blízko Madžarova, která se chlubí takovými druhy jako vzácný orel královský, sup mrchožravý, hnědý a bělohlavý, čáp černý, drozd modrý, brhlík lesní pruhovaný, pěnice mistrovská a sedmihlásek šedivý.

Černomořské pobřeží má ještě větší různorodost ptactva, hlavně během podzimního stěhování, kdy hejna dravců přelétají nad jezery a bažinami okolo Burgasu. V tomto období se to tu jen hemží černými a bílými čápy a zahlédněte tu i pochopa rákosního, racka středomořského nebo tenkozobce čáponohého, zatímco křivozobky se krmí v lagunách a rybáci krouží nad volným mořem. Na jaře chrání odparky na sůl a rákosové bažiny pelikány kadeřavé, velké volavky bílé a volavky stříbříte, sýkory vousaté moudivláčky lužní, lyskonoha úzkozobého a jespáčka ploskozobého. Mys Kaliakra je také výborný na pozorování přelétajících ptáků, zejména skřivanů, lindušek, konipasů, drozdů a pěnic i větších ptáků, například čápů a kání. Na jaře zde poletuje rorýs velký, bělořit bělohlavý a vzácný bělořit Finschův, kterého nikde jinde v Evropě nenajdete.

Na jezeře Durankulak vrabec podkrovní vyvádí mladé v čapích hnízdech a jsou zde malé hnízdící kolonie rákosníka plavého. V září jsou k vidění kormoráni malí spolu s husicí rezavou a morčákem (nyní ohrožený druh).

Hlavně na jaře je dalším významným místem jezero Srebărna v záplavové oblasti Dunaje, které často navštěvuje okolo osmdesátí druhů stěhovavých druhů a hnízdí zde pelikán kadeřavý. K lovnému ptactvu patří moudivláčci lužní, rajky, několik druhů pěnic a sedmdesát druhů volavek., potápky rudokrvé a černokrké a jespáci bělokřídlí se honí na otevřené hladině.

Zoologie, botanika a geologie

Kromě ptactva bulharské fauna zahrnuje většinu balkánských a středomořských plazů (přes 50 druhů) a savců. Horské oblasti jsou domovem pro medvědi, divočáky, vlky, divoké kočky, lišky a jezevce. Šakaly najdete v Strandže a nutrie na pobřežních mokřinách. Bohužel všechna tato zvířata jsou samotářská, takže ani v těchto oblastech nebudou k vidění na každém kroku. Uvidíte motýly a můry, kterých je v Bulharsku přes tisíc druhů. Daleko zajímavější je přes sedmdesát druhů jeskynní fauny, včetně osmi druhů netopýrů.

Bulharská flóra je neobyčejně odlišná díky třem typům podnebí (kontinentální, středomořské a step) na celém území. Téměř třetina země je pokrytá stromy, a to jehličnany, k nímž patří korsická, skotská, makedonská a bílá borovice, jedle, smrk a jalovec, jež převládají na horách Pirin, Rila a západních Rodopech. Listnaté stromy jako dub, buk, habr, líska a lípa rostou hlavně ve staré Planině, Sredné goře a Strandže. Rila, Pirin a Rodopy navíc oplývají rostlinami, bylinkami a houbami včetně druhů, které jinde v Evropě dávno vyhynuly a rostlinami netypickými pro Bulharsko jako Astragalus pchysocalyx, Glycyrrhiza glabra, Haberlea rhodopensis, Prunus laurocerasus, Ramodia Sorbica, Rheum rhaponticum a Rhododendron ponticum.

Jestliže je vaší vášní geologie, Bulharsko je vynikající místo díky svým skalným útvarům a minerálům. Pohoří Pirin má některé pozoruhodné ledovcové a krasové prvky a v Rodopech hlavně v oblasti Kărdžali se hojně vyskytují zvláštní skalní útvary jako Zázračné mosty (Čudnite mostove), Kamenná stavba a další, poblíž Trigradu jsou fantastické jeskyně jako Ďáblův krk a všechny druhy polodrahokamů a křišťálů.