BULHARSKÉ HORY

STARÁ PLANINA

STARÁ PLANINA (Staré pohoří) je dlouhá 550 km. Táhne se od západních hranic Bulharska a končí u Černého moře strmým skalnatým mysem Emine. Rozděluje Bulharsko na dvě poloviny a tvoří přirozenou klimatickou bariéru, chránící jižní Bulharsko před studenými vzdušnými proudy od severu. V nejhezčí střední části se vypíná nejvyšší hora Botev (2.376 m n.m.).
Svým geomorfologickým charakterem se Stará planina poněkud podobá Nízkým Tatrám. Je poměrně dobře přístupná, chudá na jezera, bohatá na listnaté lesy, horské pastviny a jeskyně. Přes Starou planinu vedou četné průsmyky. Nacházejí se tu ložiska železa a uhlí.

Po tisíce let byla horská oblast centrálního Bulharska Stará planina kolébkou bulharského národa. Na sever odtud se vrchovina svažuje do oblasti Dunajské nížiny. Zde se od odpradávna nacházela úrodná údolí, na kterých vzniklá středověká města Pliska a Preslav (dnes jsou z nich jen ruiny) a Veliko Trnovo (které je důležitým střediskem do dnešních dnů). Strmé horské hřebeny na jihu Staré planiny sloužily jako přirozená ochrana proti nájezdům z jihu. Při válkách s Turky bylo mnoho bulharských kulturných hodnot poničeno a za nadvlády osmanské říše se úpadek ještě prohloubil. Tradice Bulharů udržovali při životě mniši v klášterech, které přečkaly i dobu tureckého nátlaku.

Vrchovina zasahuje svými oblými kopci až na východ od Sofie, kde dodnes najdeme městečka, jakými jsou Etropole a Teteven, v nichž probíhá tradiční život paralelně s měnícími se doby. Tato městečka jsou zcela mimo obvyklé turistické trasy, a tak je tu turistů poskrovnu, což pozitivně přispívá k udržení balkánské atmosféry. Zmíněná městečka jsou také připravené vítat turisty, kteří mají rádi tzv. ekoturizmus, nebo-li selský turizmus. Loveč je dobře zachovalé městečko z 19. století, které leží blízko Trojanského kláštera. Na severu odtud leží na úpatí kopců Pleven, bývalé bojiště rusko-tureckých válek.

Nejvýhodnější základnou k průzkumu centrální vrchoviny je Veliko Trnovo. Je to krásné město, které se může pochlubit středověkou pevností a několika historickými kostely. Z Velika Trnova je dobré spojení do okolních lokalit, kde se zachovala lidová architektura a jsou k vidění další šperky bulharských dějin a umění Jsou to Arbanasi, Elena, Trjavna. Velice zajímavým turistickým objektem je Etara - skanzen poblíž města Gabrovo. Je odtud blízko celá řada klášterů, mezi nimiž jsou Preobraženski, Drjanovski, a Kilifarevski.

Hlavním městským centrem východní části je Šumen, kde najdete pěknou středověkou pevnost. Šumen představuje ideální základnu pro výlety k nejstarším hlavním městům Bulharska - Plisky a Preslavi. Právě zde je i pověstmi opředený skalní reliéf Madarského jezdce. Silnice, které odtud vedou k Dunaji a Dobrudži, procházejí vrchovinou Ludogorie, jejíž hlavními turistickými lákadly jsou Trácká hrobka a Derviš u Sveštari.

Města v západní části Staré planiny obsluhuje mnoho autobusů ze Sofie. Železnice Sofia-Varna lemuje hory od severu. Vlak je nejrychlejší způsob dopravy ke vzdáleným bodům. Projíždí Plevenem, odkud se napojují autobusy do Loveče a Trojanu, pokračuje do Gorné Orjahovice, odkud jezdí pravidelné vlaky a autobusy do Velika Trnova, Trjavny a do Gabrova. Poslední velkou zastávkou je Šumen, odtud koleje vedou přímo k pobřeží.

Na jih od Staré planiny se táhne SREDNA GORA s nejvyšší horou Bogdan (1.604 m n.m.). Je z větší části porostlá bukovými, dubovými i jehličnatými lesy.

Sredna gora neboli "Centrální vysočina" se rozpíná od soutěsky Pančarevo za Sofii až k Jambolu k Trácké nížině. Tato oblast je pokrytá dubovými a bukovými lesy a je zde mnoho jeskyní a horkých pramenů. Díky tomu byla obydlená již od 5 tisíciletí př. Kr. Trakové tu v Panagjrišti zanechali zlatý poklad, který se nyní nachází v Národní historické muzeu v Sofii, a Římané v Chisaru zase spoustu zřícenin. Pro Bulhary je ale Sredna gora známá jako "země duchovného povstání", které začalo v Koprivštici, která je dnes zvaná městem-muzeem. I pro turisty je toto místo tím nejdůležitějším v kraji a jeho jedinečnou architekturu z období národního Obrození a půvaby venkova rozhodně musíte vidět.

Díky tomu, že Sredna gora leží zhruba uprostřed mezi Sofií a Plovdivem, je oblíbeným cílem výletů z obou měst. V létě jezdí denně pravidelná linka mezi Sofií a Koprivšticou, ale častější je vlakové spojení (s následným autobusovým přípojem), neboť Koprivštica leží na trati mezi Sofií a Burgasem.

Východní část Sredné gory je vlídná, mírumilovná, méně zajímavá, ale město Stara Zagora za malé povyražení určitě stojí. Je to místo, kde se nachází jeden z nejúžasnějších archeologický pokladů Bulharska - 7 500 stará neolitická obydlí.

Mezi Srednou gorou a Balkánským pohořím leží Údolí růží, pojmenované podle plantáží růží. Vzniká zde sedmdesát procent celkové světové produkce růžových vonných olejů nebo extraktů z růží.

V jihozápadní části Bulharska se rozkládá nejvyšší pohoří RILA, s nejvyšší horou Musalou (2.925 m n.m.), a nižší Maljovicou (2.729 m n.m.). V Rile je spousta horských jezer s horskými potoky; pramení tady řeky Iskar, Marica, Města a přítoky Strumy. Hřbety hor pokrývají věčně zelené jehličnaté lesy, ve kterých rostou smrky, borovice, jedle, výše kleč. Vrcholky hor pokrývá sníh. V lesích žijí jeleni a srnci, ve vyšších polohách také kamzíci a mufloni. Na stráních rostou vzácné horské rostliny jako např. protěž.

V Rile jsou vybudována horská střediska a sanatoria Maljovica a Borovec.

BOROVEC

BOROVEC se nachází na severních svazích pohoří Rila, zhruba 10 km jižně od Samokova a 70 km od Sofie. Středisko leží v nadmořské výšce 1.346 m a vyniká blahodárným klimatem s nízkou vlhkostí vzduchu a vysokým podílem slunečního záření. Průměrná lednová teplota je - 8°C, v létě je 21°C. Bohatá sněhová pokrývka se v zimě udrží skoro 150 dnů, první sníh napadne kolem 10. listopadu.
Rozvoj střediska (jeho původní název byl Čamkorija - turecky borový les) začal v roce 1899, když tu tehdejší bulharský kníže Ferdinand dal postavit přepychové horské chaty.
Borovec tvoří přirozenou vstupní bránu, kterou využívají milovníci horské turistiky a horolezectví na cestě k rilským horským velikánům. V provozu je prakticky po celý rok. K dispozici je několik hotelů - Bor, Edelvajs, Samokov, Musala, Breza, Mura, Ela, Rila. Největší z nich, Rila o kapacitě 2.000 lůžek, byl postaven podle projektu francouzské firmy les Arcs, specializované na vysokohorské stavby.

V Borovci jsou dále dva ubytovací komplexy: komplex finského typu tvoří 40 dřevěných domků se 160 lůžky a saunami, druhý, alpského typu, disponuje 80 lůžky. Turistům je k dispozici 13 vysokohorských lyžařských sjezdových drah v délce 1.160 až 3.200 m. Strmá stoupání pomohou naopak v několika minutách zdolat četné lyžařské vleky a lanovky: jedna kabinková a několik sedačkových.

Borovec poskytuje ideální podmínky nejen lyžařům, ale i turistům. Pro ty se organizují karnevaly, vyjížďky na saních tažených koňmi, návštěvy stylových podniků, zájezdy do Samokova, Sofie, Rilského kláštera aj.

Národní park Rila založený v roce 1992 zaujímá téměř polovinu pohoří Rila (včetně jejich čtrnácti nejvyšších vrcholů) a pyšní se spoustou turistických tras a sítí chat, které byly postaveny ještě v dobách komunismu. Jsou pomalu modernizovány v duchu ekoturizmu, ačkoli je většina stále jednoduše vybavena, a dostat se k informacím o volných místech a o počasí je poměrně těžké. Na jakékoli následující trasy je nezbytné vzít si s sebou zásoby, potraviny a mapy a není ani od věcí přibalit si stan pro případ, že chaty budou plné a vy budete potřebovat přístřešek. Je přísně zakázáno trhat květiny nebo rozdělávat oheň (kromě ploch k tomu určených).

Nástěnná mapa na parkovišti nabízí možnosti výletů začínajících od Rilského kláštera. Vedou odtud dvě trasy (které se později sbíhají u Dodov vrch) k chatě Ivan Vazov, připravte se ale na pět hodin pochodu. Je to dobrá základna pro výlet k Sedemte ezera, neboli Sedmi jezerům, jedné z ohromujících oblastí pohoří Rila. Ivan Vazov je velice populární cíl pro výletníky, jelikož je chata považována za jednu z nejpohodlnějších v Bulharsku. Odtud můžete sestoupit severně k Sapareva Banja (kolem chaty Lovna) nebo východně směrem k Maljovice (kolem chaty Maljovica). Sedm jezer můžete stihnout jako jednodenní výlet z Maljovice za předpokladu, že vyrazíte časně z rána.

Jako další uskutečnitelný cíl s chatou poblíž se východně od rilského kláštera nachází Ribnite ezera (Rybí jezera). Dáte se po silnici Kirilova Poljana až na konec, potom Rilskou silnicí až k prameni v horách nebo trasou směřující jihovýchodně přibližně do poloviny cesty po silnici, která přetíná hřeben a vede kolem menších jezer. Výlet zabere pět až sedm hodin. Jihovýchodně od Rilského kláštera se nachází další chata, Makedonia, dostupná několika cestami v vedlejší silnice, která se rozdvojuje několik kilometrů západně od kláštera. Z chaty je to jednodenní výlet západně od místa Bistrica (odkud jezdí autobusy do Blagoevgradu) nebo je tu několikahodinová cesta na východ k chatě Semkovo, kam můžete také dojít od Rybích jezer a která může sloužit jako zastávka pro výletníky delších tras (2-3 dny) k horám Pirin nebo Rodopy.

Jak do hor Rila, tak do pohoří PIRIN se můžete dopravit dvěma směry. Míříte-li údolím Struma směrem k řecké hranici, jediným solidním nákupním místem je univerzitní město Blagoevgrad a také Sandanski, výchozí bod do báječných a zajímavých míst Melnik, Rožen a Rupite. Komunikace na východní straně pohoří Pirin se sbíhají do městečka Banska ležícího na krátké autobusové trase z Blagoevgradu přes průsmyk Predel.

Mezi řekami Mestou a Strumou se tyčí pohoří PIRIN. (Staří Slované věřili, že zde sídlí bůh Perun - odtud pojmenování Pirin.) Jeho nejvyšší vrchol Vichren (2.914 m n.m.) je třetí nejvyšší na balkánském poloostrově. Za jasného počasí je z něho vidět až na bájný Olymp v Řecku.

Lyžaře láká do tohoto národního parku zejména fakt, že průměrná sněhová pokrývka zde od začátku ledna do konce dubna dosahuje až 3 metry. Lyžuje se zde především v areálu Šiligarnika, vybudovaném pod vrcholem Todorka (2.746 m). Areál je vzdálen od městečka Bansko 11 km.

Trojsedačková lanovka začíná v 1.700 m a končí ve výšce 2.400 m. Velká sjezdovka je dlouhá 2.500 m a zhruba v polovině se dělí na dvě části. Menší sjezdovka pod Todorkou - Plato je o něco kratší (1.400 m), ale o to krásnější; Plato leží ve výšce 2.150 - 2.470 m. Pod sjezdovkami jsou ski servis, půjčovna a úschovna lyží, snowboardů a bot, stánky s občerstvením, restaurace. Ti nejnáročnější lyžaři ocení možnost sjíždět některé terény v rámci programu extrémního lyžování. BANSKO (930 m) se nachází 160 km jižně od Sofie. Jedinečnost Banska je podtržena i místním nářečím, které je používáno právě jen v Bansku.

Město bylo založeno v 17. století Bulhary, kteří odmítli přijmout islám, jenž se Turci pokoušeli zavést během nadvlády nad Bulharskem. V průběhu 18. století zbohatlo řemesly a obchodem. Začaly se stavět výstavní kamenné domy, které plnily i obrannou funkci před Turky. Historický střed Banska tak představuje i ojedinělou architektonickou památku.

Jestliže plánujete turistiku v Pirinu, je nezbytné si pořídit dobrou mapu. Kromě toho potřebujete pevnou obuv, teplé vodovzdorné oblečení, spací pytel a potřebné jídlo. Můžete kempovat na vyznačených místech (ne v přírodních rezervacích), ale pouze v letním období. Nezkušení lezci by se měli vyhnout vysokým vrcholům a zasněženým plochám a nejlépe udělají, když se připojí ke zkušené skupině horalů nebo si najmou průvodce v turistických informací.

Když zůstanete v okolí Banska a Dobrinište, můžete si výborně užít Pirin na dvou až třídenních výletech okolo hory Vichren a kolem jezer na okruhu, který začíná a končí na chatě, jež je dostupná ze silnice Bansko - Dobrinište. Jelikož je silnice z Banska k chatě Vichren přímější než cesta z Dobrinište k chatě Bezbog, je jednodušší začít v Bansku a skončit v Dobrinište, ale okruh můžete podniknout v obou směrech.

Z Banska jeďte vedlejší silnicí jižně, která se rozdvojuje po šesti kilometrech. Vpravo vede silnice k lepším povrchem Bunderica vzdálené osm kilometrů a pokračuje kolem Bajkuševovy jedle, mocného starého stromu, k větší chatě Vichren vzdálené dva kilometry. Krajina je nádherná a je jedno, jestli se odhodláte na dvě a půl hodiny dlouhý výstup na horu Vichren, druhého nejvyššího vrcholu Bulharska, a pak po krasové oblasti, nebo se vydáte západně kolem jezer a hory Todorin (2. 746 m) k chatě Demjanica (cca 4 hodiny).

Pro ty, kteří mají více času, odtud vede trasa jižně k Tevnoto ezero (Temnému jezeru, cca 4 hod. a 30 min.) v samém srdci Pirinu a k další chatě Jane Sandanski, základně pro víkendové horaly ze Sandanski. Nebo se vydejte na východ k chatě Bezbog (Bohem zapomenutá) ve výšce sem set metrů a dobře dostupná pěšky (cca 2 hod. a 30 min.), která je na okraji Julenské přírodní rezervace a vede kolem nezapomenutelných výhledů.

Mezi řekami Mestou a Maricou se rozkládá nejrozsáhlejší horský masiv - RODOPY, Nejvyšší horou je Goljam Perelik (2.191 m). Rodopy tvoří mohutný masiv, hluboko vykrojený složitou říční soustavou, díky níž se z rodopských údolí stal pravý labyrint. Hřebeny tohoto rozsáhlého masivu protíná deset průsmyků.

Ve srovnání s ostatními bulharskými horami jsou Rodopy nejhustěji obydleny. Na jejich úpatí leží mnoho měst a vesnic, z nichž mnohé se nacházejí až ve výšce 1.400 metrů nad mořem - Jundola, Rakitovo, Bjala Čerkva, Čepelare, Pamporovo.

Rodopy jsou důležitou klimatickou hranicí. Brání pronikání teplých jižních větrů od Egejského moře do trácké roviny. V Rodopech roste mnoho vzácných květin, žijí tu medvědi, vlci, lišky, tetřevi, srny... Pramení tady mnoho řek - Čepelarská, Vača, Čepinská; je zde i mnoho minerálních pramenů - Veligrad, Michalkovo, Narečan, Varvara, Voden, Chaskovo aj.

Známým rodopským vysokohorským střediskem je PAMPOROVO (1.650 m n.m.) Po osvobození Bulharska z osmanského područí si zde zřídil podnikavý občan ze Smoljanu Rajčo Belev salaš a začal s výrobou másla, sýra, ovčího masa a vlny. Pak se pustil do obchodování a své zboží prodával v Plovdivu a jiných velkých městech. Silnice téměř nebyly, všechno zboží se dopravovalo na mezcích. Té svérázné dopravě Turci žertem říkali pampor (parní loď) a odtud pochází název, kde horal měl svou salaš, i název celé zdejší krajiny.

Pamporovo má jako horské středisko výborné klimatické podmínky. Teplý jižní vzduch od Egejského moře se tu mísí s chladným vzduchem severním a tak je tu v létě i v zimě stálé počasí. Nejvyšší letní teplota bývá 25°C, průměrná roční 8,5°C. Zima v Pamporovu trvá 5 až 6 měsíců, je mírná, převládají slunečné dny, příjemné pro zimní sporty. Napadne tu vždy dostatek sněhu.

Podle trácké mytologie si milenci Hem a Rodopi dovolili pojmenovat se po božských Diovi a Héře. Ti se jim pomstili tím, že je proměnily v hory a oddělili je řekou Maricou. On je Balkánské pohoří a ona Rodopy.

Pamporovo a Bačkovský klášter jsou turisticky známá lyžařské střediska, ale malebnost horských výšin a vesniček byla objevena nedávno. Ze všech bulharských pohoří jsou Rodopy nejlepší pro turistiku (hlavně střední a západní), sportovní speleologii (okolo Trigradu), pozorování ptactva (poblíž Madžarova) a další vyžití. Pořádají se zde také skvělé folklórní festivaly (hlavně v srpnu) ve vesnicích Rožen, Mugle, Dorkovo, Madžarovo a Široka Laka. Poslední místo ze jmenovaných je po zásluze známé kvůli tradiční architektuře, i když v pohoří zdaleka není jedinou vesnicí s kamennými domy a mosty. Východní Rodopy se ostatním částem nevyrovnají, ale Kardžali slouží jako základna pro prozkoumávání skalních útvarů v regionu a muzeum má výbornou sbírkou folklórních krojů, drahokamů a historických artefaktů. Nedávno poblíž Kardžali bylo objeveno archeology i unikátní staré 3 500 let trácké posvátní místo Perperikon.

Jižně od Bačkova jsou některé vynikající trasy uprostřed nádherné horské přírody, kam se dostanete bud s najatým řidičem, anebo autobusy, které jsou až ve střediskové hornické vesnici Laki, dvacet čtyři kilometrů jižně z Bačkova. Je jeden spoj do Plovdivu a dva do Asenovgradu plus místní spoje do Belice (dva denně) a Borova (pouze út, stř a čt).

Jedna z nejkrásnějších tras v oblasti je na vrcholu Krastova gora (Křížové hory), poutní místo po staletí až do dob komunistických, kdy byl význam místa násilně potlačován, ale nyní je opět navštěvováno. Jeho svatost se odvozuje od fragmentu Kristova kříže, který byl poslán do Bačkova po pádu Konstantinopole a převezen do kláštera, když bylo Bulharsko napadeno Turky. I když relikvie byla ztracena při zničení kláštera, lidé stále přicházejí, aby se pomodlili, a některé poté tvrdí, že viděli zářící kříž na obloze. Pramen pod vrcholem má prý léčebné účinky. Po pádu turecké tyranie byl na vrcholu vztyčen kříž vážící devadesát devět kilogramů (trojnásobek Kristových let, když byl ukřižován) a kostel Světa Troica, který byl postaven z kamenů původního kláštera. Legenda říká, že když do kostela vstoupí těhotná žena, může si vybrat pohlaví dítěte.

Mezi zajímavosti západních Rodop září obast Trigrad, kde jsou nádherné rokliny a jeskyně. Doprava bez vlastního automobilu je odvážným kouskem, protože autobusy do Trigradu (z Devinu po-so) odjíždějí nepravidelně, pokud vůbec. Trigradská roklina (Tridradsko ždrelo) je jedním z nejkrásnějších míst v Bulharsku. Její příkré stěny, které se naklání na řekou Trigradska, poté mizí do obrovského ďáblova krku (Djavolsko gurlo), jeskyně, která je dostupná stopadesátimetrovým tunelem (st-ne 9.00 - 17.00 hod., každou hodinu).

V západní části Bulharska, v bezprostřední blízkosti hlavního města Sofie, se rozkládá pohoří VITOŠA. Horní část pohoří má alpský ráz. Je zde deset vrcholů vyšších než 2.000 m a 18 vrcholů vyšších než 1.500 m. Nejvyšší je Černi vrch ( Černý vrch, 2.290 m). Sněhová pokrývka se tu drží kolem 200 dnů.

Po mnohá staletí byly svahy Vitoši pokryty pralesem, který se tu udržel až do 17. století. V průběhu 17., 18. a 19. století však byla většina lesů pokácena: dřeva bylo zapotřebí k pálení dřevěného uhlí a k výrobě kovů. Železo a zlato zde dobývali již Římané a před nimi Trákové. Roku 1934 bylo celé pohoří Vitoša o výměře 12.100 ha vyhlášeno za národní park.

Jedna z nejznámějších oblastí Vitoši - Bistriško branište (1.450 - 2.280 m n.m., 1.137 ha.) - byla v roce 1977 vyhlášena za rezervaci v rámci programu UNESCO Člověk a biosféra (MAB). Větší část Bistriško branište zaujímají vzácné jehličnaté stromy, zbytek pak alpské trávní zóny a morény, tzv. kamenné řeky.

Úpatí hory Vitoša začíná asi sedm kilometrů od centra města a tvoří nedílnou součást metropole. Je zdrojem čisté vody a svěžího vánku.

Veřejná doprava na horu Vitoša je přímá. Autobusy do Dragalevce, Simeonova a Aleka vyjíždějí z konečné stanice Hladilnika na jižním okraji Sofie, konečné tramvají č. 9 a 12. Po vystoupení z tramvaje se vydejte před malý trh a zahněte vlevo - autobusy směrem na Vitošu odjíždějí ze zastávky na konci ulice vzdálené asi tři sta metrů. Jeďte autobusem č. 66 přímo do Aleka, nebo se místo k vlekům v Aleku vydejte na Dragalevci a Simeonovo. Z konečné stanice Hladilnika jede každých 20-30 min. autobus č. 64 do vesnice Dragalevci a dál k Bojanovskému kostelu; autobus č. 66 jezdí do Aleka přibližně každých 30 min.; autobus č. 93 jede k sedačkové lanovce v Dragalevci každých 30 min., ale pouze když je lanovka v provozu; autobus č. 98 jezdí do vesnice Dragalevci a Simeonovo každých 20-30 min., ale pouze když je gondola v provozu.

Vitoša nabízí výborné podmínky pro zimní sporty a zimní turistiku. Jsou zde lyžařské dráhy všech stupňů obtížnosti a řada skokanských můstků. V jihozápadní části Bulharska leží nízké pohoří STRANDŽA, které je pokryto nízkými dubovými lesy a křovím. Žije tam lovná zvěř jako zajíci, srny, kanci a z lovného ptactva koroptve a bažanti.

Veřejná doprava na horu Vitoša je přímá. Autobusy do Dragalevce, Simeonova a Aleka vyjíždějí z konečné stanice Hladilnika na jižním okraji Sofie, konečné tramvají č. 9 a 14. Po vystoupení z tramvaje se vydejte před malý trh a zahněte vlevo - autobusy směrem na Vitošu odjíždějí ze zastávky na konci ulice vzdálené asi tři sta metrů. Jeďte autobusem č. 98 přímo do Aleka, nebo se místo k vlekům v Aleku vydejte na Dragalevci a Simeonovo. Z konečné stanice Hladilnika jede každých 20-30 min. autobus č. 64 do vesnice Dragalevci a dál k Bojanovskému kostelu; autobus č. 98 jezdí do Aleka přibližně každých 30 min.; autobus č. 93 jede k sedačkové lanovce v Dragalevci každých 30 min., ale pouze když je lanovka v provozu; autobus č. 98 jezdí do vesnice Dragalevci a Simeonovo každých 20-30 min., ale pouze když je gondola v provozu.

Víc než 5 000 fotografií z Bulharska zde.
Ostrov Santorini je jednou z perel středozemního moře a s cestovní kanceláří Alexandria můžete tuto perlu Řecka poznat na vlastní kůži už během letošní dovolené.